Cyklus JAK SE DOSTAT KE SVÉ DUŠI

INFORMACE k online přednáškovo-diskuznímu (webinářovému) cyklu: JAK SE DOSTAT KE SVÉ DUŠI

Co všechno se v informacích níže dozvíte:

1/ Co vám tento cyklus může přinést?

2/ A jak bude tedy tento online přednáškový cyklus konkrétně probíhat?

3/ A jaká bude struktura jednotlivých přednášek s diskuzí?

4/ A bude tento cyklus placenou službou či nikoliv?

5/ A je možné vstoupit do tohoto cyklu i v jeho průběhu (tedy i později)?

6/ Máte ještě nějaké otázky?

1/ Co vám tento cyklus může přinést?

To je patrné již z jeho názvu, protože (a to říkám bez jakékoli nadsázky) se s jeho pomocí skutečně můžete dostat ke své duši a stát se tak vůbec poprvé pány svého vlastního života (či jinak řečeno, stát se skutečně sami sebou). Ostatně, co jiného než naše vlastní duše by také mělo kralovat v naší psyché, že? Na tom se asi všichni shodneme. Ale jen u málokoho z nás tomu tak opravdu je. Proč u dnešního člověka takový lidsky žádoucí stav de facto nikdy nenastane, čili proč tento člověk se svojí vlastní duší po celý svůj život zpravidla neučiní žádnou (a rozumí se, že pozitivní, když pouze naše duše je tím, kdo to s námi myslí opravdu dobře) zkušenost? No, tak za to je zodpovědná přesně ta síla, která se roztahuje v naší psyché místo ní. Co si o této síle máte tedy myslet? No, tak pokud je pouze naše duše tím, kdo to s námi myslí opravdu dobře, pak tahle síla, která se do naší psyché vpašovala namísto ní, to s námi musí myslet opravdu zle. A protože tahle zlá síla si (a rozumí se, že pro nás negativně) užívá něčeho, co jí nenáleží (hovořím zde o naší psyché) a přes moc nad naší psyché si svým zlým způsobem užívá i s touto planetou, z níž také (stejně jako z nás) stále více a více vysává její životní energii, nemůžeme ji vnímat jinak než jako smrtelně nebezpečného psychického parazita. A právě tohle Zlo, jemuž se dosud neumíme bránit, napadá už od nepaměti v naší psyché naši duši. Že jste o nějakém Zlu jako psychickém parazitovi na straně jedné a vlastně i o duši jako takové na straně druhé nikdy nic bližšího neslyšeli? Já vím a právě to už je problém. Proč? No přece proto, že v tomhle nulovém povědomí o duši a o Zlu jste dosud neměli ani tu sebemenší šanci pro pravdivé pochopení světa (v němž je zahrnuto i skutečné porozumění sobě). Jako takoví pak ani nemáte šanci rozlišit, jaké projevy lidské psyché náležejí onomu psychickému parazitovi a jaké lidské duši. A vlastně, jako takoví ani nevíte, že byste tu něco rozlišovat měli. Avšak, pokud zatím nevíte, jaké jsou projevy lidské duše, jak se jí potom můžete zastat? A pokud zatím nevíte, jaké jsou projevy Zla, jak můžete vědět, že se jim každodenně neoddáváte a že si tímhle šlapáním po vlastní duši sami nevyrábíte depresi? A že si nějakého střetu těchto dvou sil, tedy Zla a lidské duše, ve své psyché také nejste vědomi? No, tak to je ještě větší problém. Proč? Přece proto, že jedna z těchto dvou sil už ve vaší psyché (a přes vás i v tomto světě) natolik dominuje, že vám existenci té druhé (už dávno) dokázala zatajit. Že vám taková odpověď nestačí? Že chcete přesně vědět, která z těchto dvou sil to je? No tak se zkuste zamyslet sami: Která z těchto dvou sil má potřebu něco tu před člověkem tajit? Ta, jejíž záměry s ním jsou čisté nebo ta, která to s ním ani náhodou dobře nemyslí? A proč by vám Zlo mělo existenci vaší duše zamlčet? Protože jen tak vám může zamlčet i (onu parazitickou) existenci svoji. Když ví, že přes (pozitivní) zkušenost s vlastní duší (čili přes to, co by vám jako jediné mohlo udělat dobře) byste okamžitě dokázali odhalit i toho, kdo vám tu dělá zle, nemůže vám ani tu sebemenší zkušenost s vaší duší dopřát a musí před vámi její existenci důsledně tajit. Ale jsou zde ještě další dva důvody, proč vám tu tenhle psychický parazit (už po tisíciletí) její existenci zatajuje: Kdybyste totiž věděli, že tu existuje něco tak jedinečného (když naše duše je opravdu to jediné, za čím stojí jít), jen těžko by vás zde tak lehko (jako tomu doposud je) mohl uplácet iluzemi a jeho moc nad vámi by se rozpadla jako domeček z karet. No a ten poslední důvod, proč nám tu tenhle parazit tají existenci naší duše, abychom nebyli schopni detekovat ani existenci jeho, si asi nejlépe objasníme otázkou: Znáte nějakou lepší výchozí pozici pro to, jak tu člověku beztrestně škodit? Či jinak řečeno, jak se tu máme vypořádat se škůdcem (a to tak velkým, že to přesahuje meze naší chápavosti), o němž (v našem nulovém povědomí o duši) ani nevíme, že zde existuje?

No a právě proto, abychom se s tímto naším psychickým škůdcem dokázali vypořádat, je tu náš unikátní cyklus. Čím je (a opět bez jakékoli nadsázky řečeno) tak unikátní? Asi tím, že zmiňované nulové povědomí o duši a o Zlu jako psychickém parazitovi je celosvětový problém. Z tohoto hlediska jste vy, kteří už o existenci těchto dvou sil víte, již v této chvíli mnohem moudřejší, než veškerý zbytek světa. Avšak s něčím takovým byste se zcela určitě neměli spokojit. K čemu by nám také bylo, kdybychom věděli jen to, že Zlo nad naší duší v naší psyché tak dominuje. A co bych to byl za člověka, kdybych vám tu chtěl sdělit jen něco takového. Takže nebojte. Mým spíše vroucím přáním než ambicí (navíc ryze ve vašem zájmu) je skutečně dovést vás až k vaší duši (k tomuhle vašemu spolehlivému vnitřnímu kompasu). A věřte mi, že ve chvíli, kdy se s ní setkáte, si tu už sami začnete psát svůj vlastní životní příběh. A to je totéž jako bych řekl, že zde již nebudete pouhou hříčkou v rukách Zla. Bohužel, právě tenhle (ďábelsky vychytralý) psychický parazit se na této cestě k vaší duši dosud roztahuje a to znamená, že se mu nemůžeme vyhnout. Či jinak řečeno, na cestě k naší duši se vždy musíme střetnout s tímhle jejím odvěkým nepřítelem. Tento cyklus je unikátní také tím, že vám poskytne první dokonalou studii tohoto nepřítele. Dozvíte se o něm (a opět bez nadsázky) vše potřebné k tomu, abyste ho v psyché své i těch druhých již dokázali rozlišit. Seznámíte se nejen se všemi jeho charakteristikami, ale též se všemi jeho skrytými plány a především se všemi jeho špinavými triky. Ruku v ruce s tímto poznáním se ho zároveň ve své psyché již budete zbavovat a to je totéž jako bych řekl, že ruku v ruce s tímto poznáním se ve vás bude obnovovat i váš vlastní zdravý rozum (tedy to jediné, co nám schopnost pravdivého vidění světa může zprostředkovat). Proč je pro nás tahle schopnost pravdivého vidění světa tak důležitá? Protože naše duše se může rozvíjet jen v pravdivém prostředí, zatímco Zlo jako psychický parazit je na pravdu naopak (smrtelně) alergické. No a jak se ve své psyché budete postupně zbavovat všech takových negativních otisků Zla (tedy všech logických rozporů, které vám v ní vytvořilo), již tím se budete blížit ke své vlastní duši, o jejíž neuvěřitelné prospěšnosti pro náš život se zde prozatím ani neodvažuji hovořit, protože vím, že byste mi to nyní ještě nevěřili.

A moje motivace pro rozběhnutí takového (jak pevně doufám) duši probouzejícího cyklu? Ta je dána nejenom tím, že již o uvedené prospěšnosti lidské duše pro život člověka (lidstva i celé této planety) na straně jedné vím (a tudíž považuji za své poslání zprostředkovat ji i ostatním), ale i tím, že již vím o stejně neuvěřitelné destruktivitě Zla pro člověka (lidstvo i celou tuto planetu) na straně druhé (což je třeba lidstvu také - a to dokonce na prvním místě - zprostředkovat). Pochází-li tedy moje motivace jak ze strany Zla, tak ze strany lidské duše, dá se říci, že jde o motivaci absolutní. Ta je přitom ještě umocněná poznáním, že naše duše je také zdrojem naší životní energie, jelikož z toho zcela jasně vyplývá, že pokud Zlo jako psychický parazit bude v naší psyché nadále zbytňovat a duši tam utiskovat, budeme i my psychicky i fyzicky stále méně a méně odolnější (čili budeme se stále méně a méně cítit jako lidé). No a pokud bude přes nás Zlo nadále zbytňovat i na této planetě, asi velmi rychle zahubíme i ji, když už nyní jsme na našem mateřském objektu napáchali neuvěřitelné škody. Ale už dost slov o motivaci mojí, teď se trochu zamysleme nad motivací vaší. Jsem si plně vědom toho, že prozatím je téměř nulová. Ostatně, ono tomu u dnešního člověka ani nemůže být jinak. Proč? To už v podstatě víte. Víte už přece, která síla v dnešním světě tak dominuje, stejně jako víte, jak důsledně dbá na to, abyste v tomhle světě s ničím a nikým neudělali opravdu dobrou (tedy takovou, která vás skutečně pohladí po duši) zkušenost. Dík tomu je každý člověk v dnešním světě víceméně jen takovým sběratelem samých špatných (či jen domněle dobrých, což je v podstatě totéž) zkušeností. A to znamená, že velmi záhy se uvnitř stane vůči všemu a vůči každému (mě nevyjímaje) silně skeptický. Musím podotknout, že tuhle vnitřní skepsi dnešního člověka plně chápu (je to taková jeho obrana proti dalším a dalším zklamáním z lidí, kteří to s námi nemyslí upřímně), ale musím také podotknout, že přesně do takového (vnitřně již tak odtažitého a tedy duševně depresivního) stavu nás Zlo chtělo dostat. Proč? Jednak proto, že s lidmi, kde jeden už nevěří druhému, je mnohem snazší manipulovat (jak jsme mohli vidět i během období komunismu), a jednak proto, že člověk se může vyvíjet jen v upřímném (neboli pravdivém) vztahu a Zlo si je moc dobře vědomo toho, že vnitřně již skeptický člověk (čili mnohokrát již zklamaný člověk) nebude už mít ani chuť do jakéhokoli dalšího vztahu vstoupit. A jak pak přesvědčit takto skeptického člověka, že zrovna vy to s ním myslíte upřímně, když i vy sám moc dobře víte, že ti ostatní (už tím, že o nějaké duši a nějakém Zlu nemají ani páru) to s ním upřímně myslet nedokážou a že ve vztahu k nim je jeho skepse tedy plně na místě? Jak mu sdělit, že tady tuhle (vůči všem lhářům jistě) užitečnou obranu může s klidem odložit, když mně je už přece dávno známé, že naše duše se může rozvíjet jen v pravdivém prostředí? No, neměli bychom po něm chtít nemožné a tak vám v tomto ohledu mohu dát jen jedno doporučení: Klidně si tuhle vnitřní skepsi, kterou ve vás tenhle veskrze prolhaný svět vyrobil, prozatím ponechte, ale považte: Není právě tahle vaše vnitřní skepse tím největším důkazem, že vám tu dosud nikdy nikdo neříkal pravdu? Avšak, jak nyní může někdo pravdivě oslovit vaši duši, když vy už, právě kvůli téhle vnitřní skepsi, nejste ochotni nikomu popřát sluchu? Už chápete, jakým způsobem se na vás v tomto ohledu Zlo podepsalo? Jak vás tu, s rafinovaností sobě vlastní, zamořilo jen samou lží, aby ve vás právě takovou vnitřní skepsi ke všemu a ke každému vyrobilo? Už chápete, že právě tímhle způsobem zcela cíleně otrávilo vaši duši? A už chápete, že pokud zůstanete v této vnitřní skepsi uzamčeni natrvalo, vaše duše bude jen stále více a více otrávená? Pravděpodobně dosud ne. Vždyť do těchto chvil jste ani vy nevěděli, že nějaká duše tu vůbec existuje a tak ani nyní nejspíš nevíte, o čem vám to tady povídám. Ale není právě to, že tomu prozatím nerozumíte, důkazem, že se vám tu otevírá něco zcela nepoznaného a tudíž i zcela nového? A tak mám pro vás jedno doporučení: Nenechte se nijak odradit tím, že (především zpočátku) všemu hned nebudete rozumět, ba možná nebudete rozumět vůbec ničemu. Výhodou tohoto přednáškově-diskuzního cyklu (čili cyklu formou webináře) totiž je, že na diskuzi, v níž se vůbec nemusíte omezovat jen na téma, které uslyšíte v dané přednášce (můžete se tak například anonymně zeptat i na jakékoli citlivé téma z vašeho osobního života), budeme mít opravdu dost a dost času. Dokonce více času, než na vlastní přednášku (jak se dozvíte níže). A protože každou přednášku v plném znění následně také obdržíte mailem (a to znamená, že v době mezi následující přednáškou budete mít také dost času na to, abyste se nad ní i později mohli v klidu zamyslet), nijak se během dané přednášky netrapte nad tím, že jste se v ní tu a tam více či méně ztratili. Po pravdě řečeno, ono by totiž bylo i dost divné, kdyby se vám to nestávalo. Proč? No to už zde tak trochu bylo naznačeno: Když je tu dnešní člověk v podstatě odkojen jen lží (a tedy je s ní důvěrně obeznámen), není divu, že pravda mu pak musí připadat nezvykle, cize či ho dokonce musí šokovat. Či jinak řečeno, když se tu každý z nás nejprve musel naučit kličkovat ve lžích, není divu, že většina z nás (stejně jako kdysi i já) není na pravdu vůbec připravená a tak zprvu ani neví, co si s ní počít.

No a moje kompetence k rozběhnutí takového cyklu? Oficiálně zaplať pámbů žádné. Ačkoli každý jiný na mém místě by se nejspíš v téhle chvíli okamžitě začal zaštiťovat svými školami, diplomy, tituly a kurzy (a ačkoli i já něco z toho pochopitelně vlastním), chci vám hned na tomto místě sdělit, že pro pravdivé porozumění světu jsou vám všechny tyhle oficiální doklady vašeho vzdělání nejen bez užitku, ale dokonce na překážku. Že vám něco takového zní paradoxně? Tak já vás v průběhu tohoto cyklu přesvědčím, že na tom vůbec nic paradoxního není. Přesto mi už nyní dovolte, abych zde prohlásil, že skutečná moudrost se nedá získat ve školních lavicích (a to ani na těch nejrenomovanějších školách). Tuto pro mnohé poměrně depresivní zprávu vám však může okamžitě vykompenzovat moje další prohlášení: K tomu, abychom pravdivě porozuměli světu (a následně se i dokázali zastat své duše), stačí jen vlastnit zdravý rozum. Tedy právě to, čeho se tu Zlo tak obává a co zde tak systematicky znevažuje. Že si takové znevažování zdravého rozumu vůbec nedokážete představit? Tak víte co? Vrátíme se trochu zpět do naší historie, abych vám to mohl nejenom objasnit, ale abych vám mohl zároveň objasnit i to, kdy a jak vznikly (jak pevně doufám) mé neoficiální kompetence (dané mojí osobní touhou dopídit se pravdy) k rozběhnutí tohoto cyklu: Uvědomíme-li si, že dvě nejdůležitější složky našeho zdravého rozumu jsou naše pocity a naše svědomí, pak okamžitě můžeme vidět, že komunismus (který tu vládl tak dlouho) byl tím nejlepším nástrojem Zla k jeho degradaci. Málokdo si ovšem uvědomuje, že ruku v ruce s tímto cíleným útokem na zdravý rozum každého občana docházelo i k útoku na jeho duši (jak my již můžeme vydedukovat z informace, že duše se může rozvíjet jen v pravdivém prostředí, které komunismus ani náhodou nedovoloval). Stručně řečeno, totalitní režim připravil běžného občana nejen o jeho zdravý rozum, ale také mu (doslova a do písmene) ukradl jeho duši. A výsledek? Typický občan té doby spíše připomínal jen nějaký nedůstojný uzlíček strachu, v němž zdravý rozum nahradila ubohá a trapná vypočítavost, než důstojnou lidskou bytost. Jeho strach z režimu přitom u mnohých dosahoval takového stupně, že se s režimem raději identifikovali, jen aby se tohoto (lidsky nedůstojného) strachu (a pochopitelně marně) zbavili. Právě tenhle strach řadového občana mně osobně jako mladému člověku nesmírně vadil - vždyť právě tenhle jeho strach byl tím, co mu nedovolovalo tomuhle režimu se vzepřít a co zároveň režimu umožňovalo nadále zde bezstarostně a beztrestně dominovat. Navíc, čím déle takový občan ve svém strachu z režimu setrvával, tím pokřivenějším se stával. A ačkoli já sám jsem tomuto strachu nijak nepodléhal (co by si také na mě tehdy kdo mohl vzít?), přesto mě tahle atmosféra strachu nesmírně obtěžovala. Jako student jsem tak velice uvítal revoluční události roku 1989 a okamžitě jsem se v nich i osobně angažoval. A to až do doby, kdy zde tzv. Sametová revoluce (domněle) vyhrála a kdy se lidé masově scházeli, aby svými klíči symbolicky odzvonili totalitnímu režimu poslední zvonění. Ačkoli tohle zvonění mělo být symbolem našeho vítězství, mně osobně znělo jen jako umíráček a ani tu všeobecnou euforii všech těch lidí kolem jsem nesdílel. A dlužno podotknout, že právem. Už v té chvíli mi totiž bylo podvědomě jasné, že k nějaké přehnané euforii zde prozatím není žádný důvod. A tak, zatímco všichni kolem mě se tak nevázaně radovali, ve mně se mísil smutek se vztekem. Vlastně se mi tehdy chtělo zakřičet: "Lidi, proč se tu tak bláznivě radujete? Proč tu už nyní slavíte nějaké vítězství? Vždyť teprve teď jsme se dostali na začátek a ta nejtěžší práce je teprve před námi! To teprve nyní budeme muset podstoupit naše duševní (a tedy i rozumové) očištění!" Avšak když jsem se v tomto duchu pokusil oslovit několik lidí, kteří byli poblíž (překřičet celý dav přece nebylo v mých silách), okamžitě mě začali vnímat jako nějakého nepřítele téhle Sametové revoluce, kterým jsem pochopitelně nebyl a kterým, spolu se všemi ostatními, kdo téhle nemístné euforii podlehl, ve skutečnosti byli oni. Domluvili-li se totiž v té chvíli všichni tihle lidé, že už jsou svobodní, namluvili si jen něco, co ještě nebyla pravda a již touhle líbivou lží si cestu ke skutečné vnitřní svobodě sami zatarasili a ideály téhle revoluce taktéž zradili. Pro mě bylo zároveň neuvěřitelné i to, že nikdo z těch, kteří byli připuštěni k mikrofonu, tohle jejich nadšení nemírnil. Ba právě naopak. Každý z nich je v tomhle falešném nadšení ještě víc utvrzoval a tohle laciné pochlebování nerozumně se chovajícímu davu všechny tyhle mluvčí jen usvědčovalo ze stejné nerozumnosti. Pamatuji si, že jsem si v tu chvíli říkal: "Panebože, to jsem opravdu jediný, kdo se tu nezbláznil? To jsem opravdu jediný, kdo touží okamžitě zkrotit tuhle nemístnou euforii na velice střízlivou radost? Vždyť, čím jiným tahle nemístná euforie byla, než stejně nemístným tancem nad mrtvolou komunismu? Proč nemístným? Protože tahle mrtvola dosud žádnou mrtvolou přece nebyla! A jak by také být mohla? Vždyť tenhle komunismus dosud přežíval i v těch, kteří kolem této domnělé mrtvoly právě tančili. Ostatně, jak by tomu také mohlo být jinak: Copak komunismus tvořili pouze oni straničtí funkcionáři? Kdepak! Stejnou měrou ho tvořil i tenhle tak ustrašený (tedy vnitřně tak nesvobodný a zároveň nerozumný) národ. A tak nebylo divu, že nejvíce se tomuhle pozdějšímu tanci nad mrtvolou oddávali právě ti, kteří se tady předtím báli nejvíc, čili právě ti, kteří zde svým strachem udržovali komunismus při životě tak dlouho! Bláznivá euforie těchto lidí tak vlastně ani nebyla reakcí na aktuální události (k aktuální reakci, tedy k tomu, aby byli skutečně in, byli přece nesmírně duševně ušlápnutí a tak i zpozdilí), šlo pouze o nahromaděný výlev něčeho, co se předtím tak báli projevovat. Ovšem tenhle výlev sám o sobě je pochopitelně nemohl zbavit jejich duševní zpozdilosti, stejně jako je sám o sobě ani nemohl přivést ke zdravému rozumu. A to znamená, že nechali-li si tihle lidé namluvit či přesvědčili-li sami sebe, že již tenhle výlev znamená jejich vítězství (tedy že "už je to dobrý"), nejenom, že nadále zůstali duševně zablokovaní, ale navíc se i začali považovat za ty, kteří jsou již ke všemu kompetentní. Či jinak řečeno, byl-li komunismus nástrojem Zla, jak se přes tento systém vpašovat do psyché všech občanů, pak se tohle Zlo (o němž vy již víte, že ke svému přežití nutně potřebuje člověka udržet ve lži) udrželo v jejich psyché i navzdory Sametové revoluci a to právě tím, že jim namluvilo, že již tahle revoluce je sama o sobě vítězstvím (kterým pochopitelně nebyla a ani být nemohla). A čím tedy Sametová revoluce být měla? To zde již tak trochu zaznělo: Sametová revoluce měla být jen předstupněm pro naši duševní revoluci (tedy pro naše duševní probuzení) a to obzvláště zde, kde morální pokřivení řadového občana bylo značné. A proč zde (a dosud ani nikde jinde ve světě) žádná taková duševní revoluce (jako jediná smysluplná revoluce) neproběhla? Odpověď je jasná: Protože zde na tuhle duševní revoluci nikdy nebyli lidé. Co z toho pro onu Sametovou revoluci (a vlastně i jakoukoli jinou revoluci) vyplývá? Že pokud okamžitě po ní nebude následovat duševní revoluce, nutně vyzní dříve či později do vytracena a že celá historie se někdy v budoucnu bude opět opakovat. Jak máte téhle poslední větě rozumět? No, když tahle Sametová revoluce sice odstraní ty, kteří nám (s duševní bezradností sobě vlastní na straně jedné, ale s neméně vlastním pocitem všeználkovství na straně druhé) ukazovali, kudy cesta nevede, ale nedokáže nám nabídnout nikoho, kdo by nám ukázal, kudy cesta (k naší duši) vede, zůstaneme i nadále v zajetí téhle (duševní) bezradnosti. A to znamená, že po čase zde vytvoříme stejně nelidský paskvil (je přitom jedno, jak ho nazveme), jako byl ten, který představoval komunistický režim. A nejenom to: V naší přetrvávající vnitřní nesvobodě a také v našem přetrvávajícím strachu (vždyť tím, že jsme se zde duševně neprobudili, jsme se přece vůbec nezměnili) si posléze zvolíme do svého čela stejné typy lidí, jako byli ti, které jsme během Sametové revoluce odstranili. Stručně řečeno, Sametová revoluce byla ztracená už (a právě) ve chvíli, kdy zde lidé oním posledním zvoněním slavili její vítězství. Mimochodem, Zlo dá lidem pravidelně svobodu až ve chvíli, kdy už jsou na tom (dík jeho letité práci) tak, že už nevědí, co si s touto svobodou počít (čili nevědí o tom, že se mají vydat duševní cestou), jelikož si je dobře vědomé toho, že ve své (duševní) bezradnosti se stejně nakonec zase vrátí k jeho starým normám (tedy že mu opět vběhnou do náruče). A jak celé tohle povídání souvisí s mými kompetencemi k uvedenému cyklu? To vám napoví můj postoj, který jsem k téhle pro mě tak smutné události zaujal: Když jsem totiž tehdy pohlížel na celou tu nemístnou euforii kolem a když jsem si tak bytostně uvědomoval, že celá naše věc je už v té chvíli ztracená, okamžitě ve mně vyvstalo dilema, jak se k této skutečnosti mám postavit já sám. Mám se snad zklamaně otočit a se slovy Děj se vůle boží odporoučet se pryč? No, tak to bych mohl udělat jen za předpokladu, kdybych v té chvíli na vlastní oči neviděl, že ta vůle, která tu se všemi těmi lidmi kolem úřaduje, ani náhodou boží vůlí není. A ačkoli moje tehdejší zklamání bylo opravdu velké, najednou jsem si uvědomil jednu věc: "To, že ostatní právě v této chvíli na veškeré ideály Sametové revoluce rezignují, přece neznamená, že na ně musíš rezignovat i ty." Samozřejmě. Už díky téhle myšlence se cesty moje a těch druhých na dlouhou dobu rozdělily. To pro mě sice znamenalo poměrně nepříjemnou vnitřní izolaci, ale útěchou v téhle izolaci mi bylo, že já sám jsem se svému vnitřnímu přesvědčení (a spolu s ním i své duši, jak jsem později zjistil) na rozdíl od těch druhých nezpronevěřil. Jistěže ti ostatní se svojí duši zpronevěřili jen nevědomky (tedy vůbec nevěděli o tom, že to dělají), ale pravdou bylo, že už díky tomuto zpronevěření (díky oné lži, že už jsou vítězi) nemohli ve své psyché odhalit onu zlou vůli, která s nimi právě v ten moment tak dovedně manipulovala. A já? No ano. Dá se říci, že již tehdy jsem měl k tomu, abych získal nějaké povědomí o duši a o Zlu, blíže než ti druzí, ale k tomu, abych o těchto dvou silách získal skutečnou znalost, tedy k tomu, abych skutečně pochopil, jak svět funguje (či spíše, proč lidský svět a člověk sám tak nefunguje), jsem byl ještě setsakra daleko. Samozřejmě, že díky oné myšlence jsem se nasměroval na tu jedinou správnou cestu, na cestu ke své duši, ale v téhle cestě člověku vždy stojí její letitý nepřítel, ten, který na ni chce natrvalo parazitovat. Ten samý, který ukradl i duši celému tomuto národu. A vy už dobře víte, že na této cestě se tedy tomuto nepříteli nemůžete vyhnout. Mně osobně tahle privátní cesta k mé vlastní duši (která dík tomuto bránícímu se parazitovi zároveň znamenala i můj boj o vlastní duši) trvala dvacet let. Ovšem jen díky téhle poměrně dosti trýznivé cestě (jak vidíte, moudrost se opravdu nedá získat bezbolestně) jsem získal i skutečné know-how, jak tuhle cestu zprostředkovat i druhým. Ostatně, co jiného nám také může dát takovou kompetenci k duševnímu oslovení druhých, než pouze naše předchozí osobní zkušenost s tím, jak se účinně zastat dušičky svojí? A co si máte myslet o všech těch stávajících oficiálních kompetencích v podobě různých titulů, licencí, osvědčení a já nevím čeho ještě? Ty (a spolu s nimi i ti, kteří se jimi ohánějí) jsou vám na téhle duševní cestě úplně k ničemu. Přes ty nás Zlo jen neustále ujišťuje, že takoví, jací jsme, jsme už dost dobří, ale to nám říká jen proto, že takoví, jací jsme, jsme dost dobří jen pro něj (čili říká nám to jen proto, že tahle celosvětová duševní stagnace mu plně vyhovuje). Vždyť právě v téhle naší duševní slepotě (v tomhle nulovém povědomí o naší duši) nadále zůstáváme těmi, kdo tu jen donekonečna opakuje stále ty samé chyby a to jak ve svém osobním životě, tak i v rámci celého lidstva. A protože Zlu právě tohle naše neustále se opakující chybování (tenhle náš pohyb v bludném kruhu) tak vyhovuje (jelikož právě na úkor naší duševní a rozumové stagnace se neustále může vyvíjet), není divu, že do našeho čela vždy vybírá jen ty, kteří jsou duševně nejomezenější. Vždyť právě u těchto lidí má vždy jistotu, že svoje neutěšené duševní normy okamžitě přenesou i na jim svěřenou společnost, čili že ve své vlastní duševní omezenosti budou i ve vztahu k druhým přicházet jen se samými restrikcemi. Proč jsem se v téhle kapitole o kompetenci tak moc rozpovídal? Asi proto, abych vám již nyní ukázal, že ti lidé, které ve společnosti doposud vnímáte jako ty nejvíce kompetentní, zpravidla nejsou po stránce lidské duše kompetentní vůbec a nevědomky zde tak prokazují tu nejlepší službu Zlu.

2/ A jak bude tedy tento online přednáškový cyklus konkrétně probíhat?

V podstatě vždy půjde o webinář uskutečňovaný za pomoci platformy Teams, kterou vy si ovšem stahovat nemusíte, jelikož link pro připojení k webináři vám vždy budu zasílat já, poté, co mi přes váš e-mail předem potvrdíte zájem o účast na mojí e-mailové adrese: eib@psychotherapywithcommonsense.com . Přednášky (se širokým prostorem pro diskuzi a jakékoli dotazy, jak se vzápětí dozvíte) se budou konat vždy ve středu od 19.00 hodin a to v pravidelných týdenních intervalech, vyjma intervalu mezi přednáškou první a přednáškou druhou, které proběhnou v datech 16.12.2020 a 6.1.2021. Od této druhé lednové přednášky tedy již bude mezi všemi následujícími přednáškami pravidelný týdenní interval (datum každé plánované přednášky ovšem naleznete také vždy na našich webových stránkách www.psychotherapywithcommonsense.com v sekci Více). Pro vysvětlení, proč jsem jako datum zahájení tohoto cyklu zvolil 16.12.2020, dodávám, že jsem tímto datem chtěl udělat takovou malou předvánoční radost především všem svým bývalým klientům z Ostrova, které jsem dosud nestihl přivést k jejich duši, jelikož jsem byl nucen předčasně s nimi přerušit kontakt, jenž s nimi tedy touto formou (která již není tak snadno přerušitelná) nyní opět navazuji. Na tomto místě chci všem zájemcům o tento cyklus zároveň sdělit, že i v datu 23.12.2020 od 19.00 hodin se mohou, potvrdí-li mi mailem svůj zájem, připojit k neformální dvouhodinové diskuzi o čemkoli, co by je zajímalo.

3/ A jaká bude struktura jednotlivých přednášek s diskuzí?

Moje prvotní představa (a uvidíme, jestli se ukáže jako vyhovující) je následovná: Na začátku každé přednášky (samozřejmě vyjma té úvodní) bude prvních (maximálně) 30 minut vyhrazeno pro případné dotazy související s předchozí přednáškou a teprve pak začne vlastní přednáška. Ovšem nebudou-li žádné dotazy, tato přednáška začne ihned. Pokud by nám však na zodpovězení všech dotazů těchto prvních 30 minut nestačilo, lze k jejich zodpovězení využít i prostor pro diskuzi po skončení přednášky. Odhaduji, že vlastní přednáška bude trvat 20 - 40 minut a okamžitě po jejím skončení budete mít slibovaný prostor pro diskuzi, na kterou vám vyhrazuji minimálně 60 minut. Nejpozději do 48 hodin po skončení přednášky vám pak také na váš e-mail zašlu její kompletní znění, abyste ji měli již trvale k dispozici a v případě zájmu do ní mohli kdykoli znovu nahlédnout. Ale pozor! Mým primárním cílem není, abyste se tu pak něco jen nazpaměť naučili (i když vám mohu odpřísáhnout, že vše, co se tu dozvíte, je pravda), ale aby vás to, co v přednášce uslyšíte, podnítilo (nejprve) k vlastnímu zamyšlení (a později i k rozvoji vlastních schopností pro to, abyste si dokázali pokládat ty správné otázky a nalézat na ně ty správné odpovědi). V tomto kontextu vám pak také chci dát jednu malou (ale významnou) radu: Kdykoli vás v průběhu nějaké přednášky napadne nějaká otázka, neváhejte si ji hned zapsat a to bez ohledu na skutečnost, že mě v ten moment přestanete poslouchat (tedy že ztratíte nit). Jde tady přece o vás a nikoli o mě a to znamená, že i to, co vás v určitý okamžik napadne, je pro vás v tento okamžik důležitější, než to, co právě vykládám já. Avšak protože ze začátku nebudete schopni rozlišit, jestli to, co vás v daný moment napadlo, je již projevem vaší vlastní duše (což bychom si pochopitelně přáli) nebo ještě projevem Zla jako psychického parazita (což bude zprvu mnohem častější), vřele vám doporučuji, abyste pak se mnou v diskuzi tenhle váš nápad či dotaz hned zkonzultovali. A že tak trochu vypadnete z logiky přednášeného textu? To byste už kvůli tomu, co vám v daný okamžik začalo vrtat hlavou, vypadli stejně, takže se tím nijak netrapte! Ostatně, právě proto vám celý text přednášky následně vždy zašlu: Abyste pak měli dost času na to jeho logiku strávit a tak tedy i pojmout. Pravdou ovšem je, že my zde dosud v logickém světě (tedy ve světě zdravého rozumu) nežijeme a tak se musíte i vy připravit na to, že vám tu něco tuhle logiku bude neustále bourat, tedy že i zdravý rozum (to jediné, co vás může přivést k vlastní duši) si zde budete muset vybojovat. Že vás právě teď přepadla zvědavost, jak něco takového bude vypadat? No třeba tak, že i když v jedné chvíli budete úplně všemu, co vám tu řeknu, rozumět (a budete tím potěšeni), druhý den najednou zjistíte, že už zase nerozumíte ničemu (a budete tím zklamáni). Moc vás prosím, abyste se tím, že něco se vám bude muset říkat opakovaně, nenechali nijak otrávit. Neznamená to totiž, že byste byli od přírody hloupí. S ohledem na to, co již víte, to znamená jen a pouze to, že jste od své vlastní duše byli jen velmi, velmi dlouho oddělení, což je totéž jako bych řekl, že jste byli velmi, velmi dlouho vystaveni ohlupujícímu vlivu Zla jako psychického parazita. A navíc, tenhle psychický parazit není mrtvý, ba právě naopak, ještě nikdy tu nebyl v tak dobré kondici jako je teď a to znamená, že i nadále jste jeho silnému vlivu na to, abyste zůstali nelogičtí, vystaveni. No, a pokud jde o mě, bylo by ode mě vrcholně pokrytecké, kdybych vám nyní nepřiznal, že na začátku mé duševní cesty se mi (aniž bych tehdy věděl proč a proto jsem se pokaždé jako "úplný blbec" cítil) stávalo to samé: Tedy jeden den jsem něčemu porozuměl a druhý den jsem to zase nechápal. Ostatně, právě tohle je i jedním z důvodů, proč bych vám mohl (a vlastně i měl) být na cestě k vaší duši dobrým průvodcem: Když už vím, co vás na této cestě čeká (tedy když už jsem poznal, jakými triky se vás od ní bude snažit odradit Zlo), mohu vás na všechny tyhle nepříjemnosti předem (či alespoň dost rychle) upozornit, abyste ke svému cíli došli mnohem bezúhonněji, mnohem snadněji a především mnohem rychleji, než já. Nakonec, vám, ve srovnání se mnou, by tuhle vaši cestu mělo podstatně ulehčit již to, že vy už na jejím samém počátku víte o existenci síly, která tu do vašeho zdravého rozumu zcela systematicky pálí, stejně jako už víte i o tom, že na konci této cesty na vás čeká vaše skutečná životní síla a s ní i mnoho dalších benefitů, které tu dosud leží ladem ve vaší vlastní duši.

4/ A bude tento cyklus placenou službou či nikoli?

No musím se přiznat, že s touhle otázkou jsem si i já dost dlouho lámal hlavu. Na straně jedné mě poznání všeho, co se tu budete postupně dozvídat, stálo poměrně dost životního utrpení (musel jsem se přece nejprve na vlastní pěst vypořádat s extrémním nepřátelstvím Zla jako vychytralého psychického parazita a zabralo mi to i hodně času), pod tlakem tohoto parazita budu i nadále (tedy zcela nepochybně budu i nadále terčem všemožných pomluv a útoků) a v neposlední řadě se i já nacházím ve světě, kde se již dávno mj. Zlu podařilo učinit lidstvo závislým na penězích a to do té míry, že pro většinu z nich se peníze staly doslova kultem (čili nejvyšším motivem jejich života), aniž by je přitom zajímalo, jakým způsobem jich dosáhli (čili řídí se zde nelidským heslem - účel světí prostředky). Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že v téhle obecné honbě za co nejvyšším materiálním ziskem jde svědomí (tahle nejdůležitější součást zdravého rozumu) poněkud stranou či je přímo bráno jako nežádoucí a obtěžující element, ale určitě bych chtěl zdůraznit, že bez našeho zdravého rozumu (tedy bez našeho svědomí) se k naší duši dostat nemůžeme a z toho jasně vyplývá, že ten, kdo téhle honbě za majetkem podlehne, se od své duše (ke své nezměrné škodě, o níž on sám ovšem nemá ani tušení) okamžitě vzdaluje. Vy už asi naopak tušíte, jaká entita je za lidsky tak neutěšený stav tohoto člověka zodpovědná a možná tušíte i to, jak snadno je pak takový člověk Zlem i nadále manipulovatelný (tedy, že za peníze učiní cokoli). Tohle vše zde nyní uvádím proto, aby mě snad někdo právě z takových motivů nepodezíral, ale také proto, že i já se v tomhle úplatném světě (v němž je dnešní člověk Zlem doslova a do písmene uplácen proto, aby si sám pod sebou podřezal větev, což ve své duševní slepotě doposud činí a) v němž vám nikdo nedá nic zadarmo (neboli nezištně) nacházím. To mě staví do velice nepříjemné situace: Na straně jedné bych vám velice rád poskytl celý cyklus úplně zdarma a to hned z mnoha důvodů: Když už vím, k čemu se zde tenhle vychytralý psychický parazit (to, čemu lidé původně říkali zlý duch a křesťané později Ďábel) chystá (tedy když už vím, že chce vysát život z celé téhle planety úplně) a když už vím, že tomuto osudu můžeme zabránit pouze naším duševním probuzením, považuji práci na vašem duševním probuzení za své poslání. Na straně druhé, už proto, že tenhle parazit stále tak dominuje v psyché drtivé většiny lidí (a nyní mám na mysli zejména ty, kteří po nás chtějí neustálé poplatky a platby za své služby), já prozatím se stejnou nezištností ze strany druhých nemohu počítat. Samozřejmě, dokážu si představit, že by se mi časem mohlo podařit zprostředkovat dnešnímu člověku poznání, že pouze nezištné jednání je tím, co se neprotiví jeho duši a co ho k ní tedy jako jediné může přiblížit, ale velice by mě překvapilo, kdyby se mi něco takového podařilo hned. Vždyť Zlo si tu tohoto člověka (spíše znetvořuje než) přetváří ke svému mrzkému prospěchu už po tisíciletí a tenhle člověk tak už ani neví, že nějaká jeho duše tu existuje (což je totéž jako bych řekl, že je s nelidskými normami tohoto tak trapně úplatného světa prozatím zcela srozuměn). A já? Ačkoli už dávno vím, jak jsou všechny tyhle normy (duševně) scestné, chci-li tohoto člověka duševně oslovit, musím je tu do jisté míry strpět také. Celá tahle situace, kdy vy chcete jednat s druhým člověkem nezištně, zatímco on k vám stále jen natahuje ruku, abyste zaplatil, by se tak dala vyjádřit i větou: Zatímco vy to s ním (tedy s jeho duší) již myslíte dobře, on to s vámi (ve svém nulovém povědomí o duši) dosud myslet dobře nedokáže. A přesto je zde ještě jeden důvod pro to, aby tento cyklus byl určitým lidem poskytnut zcela bezplatně: Když už víme, že Zlo zde člověka za zaprodání jeho svědomí (a tím i ušlápnutí jeho duše) uplácí nejvíce, nepřímo víme i to, že duševně nejryzejší lidé obvykle žádné peníze nazbyt nemají. Tato věta nám pak jasně napovídá, že zatímco této druhé skupině lidí by měl být cyklus poskytnut zcela bezplatně (čili nezištným nezištně), první skupině lidí by měl být naopak zpoplatněn. Avšak, kdo jiný, než každý posluchač osobně, může zhodnotit, do které skupiny on sám spíše patří a kdo jiný, než on sám, může v průběhu cyklu zjistit, co mu tento cyklus přináší?

A tak jsem se rozhodl vyřešit tohle nepříjemné dilema poněkud šalamounsky, ale dříve, než vám tohle řešení sdělím, vám chci sdělit ještě jednu velice důležitou věc, která vlastně s oním řešením i úzce souvisí: Na celém tomhle světě prozatím stále neexistuje ani jedna jediná instituce, která by zde cíleně pracovala na tom, jak člověka co nejdříve dovést k jeho duši (čili jak se svojí duše zastat) a jelikož něco takového lze uskutečnit pouze za pomoci našeho zdravého rozumu, tak i na tom, jak dnešního člověka co nejrychleji opatřit zdravým rozumem. Kdyby zde totiž nějaká taková instituce existovala, tak by to byla ona (a nikoli já), kdo by vás o existenci duše i Zla už dávno zpravil a kdo by též cíleně pracoval na tom, aby tenhle svět Zla jako smrtelně nebezpečného parazita (už kvůli zachování naší rodné planety) zbavil. To, že tady žádná taková bašta zdravého rozumu a lidské duše zároveň dosud neexistuje, je ohromným úspěchem pro Zlo a zcela bezprecedentní chybou (jak vám bude stále více a více jasnější) pro člověka. Proč bezprecedentní (či ještě přesněji, fatální) chybou? Protože na tom, jestli v této chybě setrváme, či jestli ji urychleně odstraníme, závisí (a to říkám bez sebemenší nadsázky) naše bytí či nebytí. Nedokážeme-li se totiž našeho zdravého rozumu (a tak i naší duše) co nejdříve zastat (tedy podlehneme-li vychytralosti onoho parazita), velmi rychle zde přes nás dosáhne toho, o co zde usiluje a v ten moment se nás jako již nepotřebných zbaví. Ostatně, když už víte, že duše je zdrojem naší životní energie (a tenhle parazit nás od ní cíleně odvádí, jelikož ví, že takto oslabení už budeme snadno manipulovatelní), nejspíš už i začínáte chápat, jak enormně důležité je, abyste se k ní opět přiblížili. A možná vám už začíná být i jasné, proč vám tu tohle všechno nyní sděluji: Je-li náš zdravý rozum tím jediným, co nás opět může přivést k naší duši (a tak i tím jediným, co může tenhle svět spasit), pak i my ho musíme vnímat jako naši nejvyšší prioritu a to znamená, že mu musíme zajistit i místo, které mu náleží. Představuje-li tedy náš zdravý rozum pro nás aktuálně tu nejvyšší prioritu (ač drtivá většina z nás o tom v naší duševní slepotě dosud nemá ani tušení), pak je zapotřebí, abychom tu pro něho také vytvořili nějaké důstojné zázemí (tedy nějakou první instituci, která by mohla nést například název Institut pro skutečné duševní obrození a psychoterapii zdravým rozumem). Proč se v tomto názvu objevuje spojení pro skutečné duševní obrození? Protože my jsme skutečně v podobné situaci, v jaké kdysi byli lidé, kteří usilovali o obrození českého národa. Byla-li totiž kdysi první republika místem, kde se tenhle národ pomalu začal duševně probouzet a byl-li tento bohulibý vývoj nejprve nacismem a později komunismem (těmito dvěma účinnými nástroji Zla) násilně přerušen (tedy byla-li později tomuto národu jeho duše ukradena), pak je přece nanejvýš důležité, aby tu někdo tomuto národu jeho duši znovu připomněl (a tak i obrodil). A jelikož i duše (stejně jako Zlo) je nadnárodní záležitost, představuje takové duševní obrození národa zároveň i tu jedinou podnětnou inspiraci pro národy jiné. A proč se v názvu objevuje i spojení psychoterapie zdravým rozumem? Protože když se Zlu podařilo psyché dnešního člověka zaplevelit mnoha nemístnými rozpory a mnoha lidsky nedůstojnými emocemi (tedy když ho již svoji pouhou přítomností tento psychický parazit znečistil), tak tento člověk přece nejprve potřebuje projít důkladnou psychickou očistou (tedy psychoterapií zdravým rozumem). Ale dosti řečí o tom, co tu již dávno být mělo, ale co tu (v tomhle boji mezi Zlem a lidskou duší k naší postupující škodě) dosud není a vraťme se k onomu slibovanému šalamounskému řešení: Předesílám ovšem, že cenu za celý cyklus nemohu nijak stanovit a to z toho důvodu, že ani já sám nevím, jak přesně bude tento cyklus dlouhý. Ačkoli tento cyklus bude vycházet a zároveň doplňovat knihu s názvem Bible duševního obrození aneb první úplná studie Zla jako nezbytný předpoklad pro naše duševní probuzení (která by měla vyjít v lednu příštího roku) a to znamená, že i on bude konečný, přesnou dobu jeho trvání prozatím nedokážu určit. Kdybych tedy měl něco zpoplatnit, pak by to byly jen jednotlivé přednášky. Ale protože již bylo řečeno, že cenu těchto přednášek pro vás přece nemohu určit já, když jste to pouze vy, kdo je schopen (ale nikoli hned, je potřeba tomu dát přece jen trochu času) ohodnotit jejich přínos pro vás (a tudíž i jejich cenu), stejně jako jste to pouze vy, kdo ví, v jakých materiálních podmínkách se nacházíte, pak musím vyřešení této otázky nechat na vás. A to znamená, že: Platba za přednášku je zcela dobrovolná (a lze ji uskutečnit na bankovní účet 1683575026/3030 s tím, že do zprávy pro příjemce uveďte prosím své jméno). Nicméně i zde mám pro vás několik (doufám, že užitečných) poznámek: Nikdy neplaťte za danou přednášku předem (není totiž nic horšího, než když člověk zjistí, že vydal nějaké peníze za něco, co ho ničím neobohatilo)! Těm, kteří mě vůbec neznají (či kteří se pouze domnívají, že mě znají) chci říci, aby s jakýmkoli placením posečkali až do doby, než sami pocítí, že je tyto přednášky něčím pohladily po duši. Naopak těm, kteří něco takového pocítí okamžitě, ale kteří jsou zároveň v tíživé životní situaci, chci vzkázat, aby si s nějakým placením vůbec nelámali hlavu (tedy aby si nijak nevyčítali, že nemají ani korunu nazbyt) - vždyť Zlo už tím, že ty, kteří mají ke své duši dále, nemístně oceňuje na straně jedné, právě tyhle lidi stejně nemístně dostává do materiálních těžkostí na straně druhé. Tento vzkaz pochopitelně adresuji i všem studentům a také dětem, pro něž by tento cyklus měl být obzvláště přínosný už proto, že když u sebe s jeho pomocí rozvinou tak brzy svůj vlastní zdravý rozum, nejenže se pak už sami dokážou správně nasměrovat, ale ušetří jim to i četná zklamání (vedoucí až k dříve uvedené a lidsky nedůstojné životní skepsi, tolik typické pro dnešního člověka). Ale mám zde jeden vzkaz i pro ty, kteří jsou naopak finančně velice produktivní, ale kteří si tak úplně nejsou jisti, jestli si právě touhle svojí nadměrnou finanční produktivitou nějakým způsobem nešlapou po duši. Právě tihle lidé, kteří podvědomě cítili, že jejich zbohatnutí není tak úplně čisté, si v minulosti (kdy zde ještě silně dominovala církev) vykupovali své svědomí takzvanými odpustky (kupčení s odpustky přitom pochopitelně představovalo totální selhání církve, jelikož jejich poskytnutím dotyčnému de facto posvětila, že zde může hřešit i dál). V dnešních dobách tyto odpustky nahradila různá charitativní činnost. Avšak ani ta ke skutečnému duševnímu vykoupení, jak na straně poskytovatelů této charity, tak na straně jejích příjemců, nikdy nevede. A jak by také mohla? Vždyť taková ryze materiální pomoc sama o sobě těmto lidem nikdy opravdu nepomůže (nerozvine u nich přece jejich vlastní zdravý rozum, díky němuž by si již dokázali pomoci sami a přestali by být na jakékoli charitě závislí), ba právě naopak, sama o sobě je v jejich duševně neutěšeném stavu ještě více zakonzervuje (čili jejich závislost na různé charitě ještě prohloubí). Samozřejmě, i zde je na vině takové (duševně neplodné) praxe uvedené podceňování zdravého rozumu (tedy to, co jsem již výše nazval bezprecedentní chybou lidstva), ale protože jedním z cílů tohoto cyklu je i ukázat posluchačům, jak zásadně je zdravý rozum pro kvalitu našeho života určující, měl bych jednu radu (či spíše návrh) i pro ty, kteří jsou finančně nadmíru produktivní: Pokud v průběhu cyklu sami zjistíte to, co jsem v předchozí větě právě uvedl (tedy když sami zjistíte, že pokud lidstvo urychleně nevezme svůj zdravý rozum do hrsti, nemá ani tu sebemenší šanci na přežití), pak se nemusíte obávat přispět na výše uvedený účet i nějakou vyšší částkou - mohu vás totiž ujistit, že za peníze na tomto účtu hodlám zřídit onu první instituci, která se zde zdravého rozumu a již tím i lidské duše opravdu (tedy s know-how použitelným pro každého člověka) zastane, stejně jako vás mohu ujistit, že teprve investice do něčeho, co zde bude sloužit k našemu duševnímu probuzení, bude (na rozdíl od všech vašich dosavadních investic) okamžitě duševně prospěšná i vám. Nakonec, i v tomto ohledu je naše snaha o duševní obrození národa velice podobná někdejší snaze o obrození českého národa: Vždyť i tam se lidé (když s nějakým pochopením ze strany vídeňských mocnářů nemohli počítat, stejně jako my nemůžeme počítat s pochopením dnešních mocnářů, kteří o nějaké duši nemají ani potuchy a tak ani nevidí důvod, proč by do ní měli cokoli investovat) museli sami složit na to, aby si zde mohli vybudovat první národní divadlo! Rozdíl je ovšem v tom, že tehdejších vlastenců zde bylo hned od prvé chvíle velice mnoho a tak pro ně bylo zajisté snazší založení Národního divadla iniciovat, v našem případě je něco takového o mnoho těžší, protože o nezastupitelném významu zdravého rozumu vím prozatím jen já a vám tohle poznání teprve budu muset zprostředkovat. A tak i ty z vás, kteří by na zřízení této první skutečné pevnosti zdravého rozumu a lidské duše zároveň mohli okamžitě přispět nějakou vyšší finanční částkou, prosím, aby tak učinili až tehdy, když už budou i oni o tomto nezastupitelném významu zdravého rozumu skutečně přesvědčeni (čili až tehdy, když svoji investici budou mínit upřímně a nezištně). No a poslední poznámka se týká všech, kterým by navzdory tomu, co jsem uvedl výše, bylo přece jen (z těch či oněch důvodů nebo třeba jen ze zvyku) trapné přijmout nějakou službu bezplatně a kterým je ze stejných důvodů prozatím i trapné, aby si nějakou částku stanovili sami: Budete-li se cítit klidněji (jelikož vnitřní klid je nutný pro to, abychom k sobě vůbec dokázali být vnímaví), zaplaťte třeba částku 50 Kč. Myslím, že tahle částka není ani příliš velká na to, aby vás finančně nějak enormně zatížila, ani příliš malá na to, aby i ona nebyla milým příspěvkem na zřízení uvedeného Institutu. Na závěr této (pro mě dost nepříjemné) kapitoly vás všechny ale především prosím, abyste nikdy nezapomínali na to, že primárním cílem tohoto cyklu je opravdu dovést vás až k vaší duši!

5/ A je možné vstoupit do tohoto cyklu i v jeho průběhu (tedy i později)?

Ano. V zásadě něco takového lze a to díky tomu, že každému takovému pozdějšímu posluchači je možné zaslat veškeré přednášky, které již proběhly (pochopitelně ale neuslyší nic z diskuze, která je mnohdy pro daného posluchače mnohem přínosnější než sama přednáška). Nicméně i takový pozdější vstup má své limity. A ačkoli tyto limity jsou velice individuální, domnívám se, že přistoupit do cyklu až po uplynutí více než pěti přednášek, by již nebylo ze strany daného posluchače příliš rozumné. V takovém případě bych dotyčnému zájemci spíše doporučoval, aby raději posečkal na to, až se tento cyklus s úplně novými účastníky rozběhne znovu (ale aby mi svůj zájem vyjádřil předem na výše uvedené e-mailové adrese). Mým záměrem přitom je, aby tenhle staronový cyklus číslo 2 začal dva měsíce od začátku cyklu prvého.

6/ Máte ještě nějaké dotazy?

I když jsem se snažil domyslet vše, na co byste se asi chtěli zeptat, je mi jasné, že se mi to nemuselo podařit. Své další dotazy tedy adresujte na info@psychotherapywithcommonsense.com  , v krajním případě i na mobilní telefon 606 842 531.